Alfa Romeo 145 1994-2000
Vloženo: 13.02.2012
Změna: 19.11.2012 14:41
Diskuze: 0
Náhrada za zastaralou Alfu 33 přišla nejprve na podzim 1994 ve třídveřovém, později v roce 1995 také v pětidveřovém provedení. Kratší a sportovnější hatchback 145 lépe zapadal do tehdejší modelové palety karosérií sportovních střihů a přes technickouu příbuznost s rodinně orientovanou pětidveřovou verzí, byl výrazně odlišným vozem. Ani jedna z Alf pro širokou veřejnost nepatřila svým designem ke střednímu proudu. Alfa 145 byla sice klasickým třídveřovým hatchbackem, ale dlouhá rovná střecha v mnohém připomínala dvoudveřová kombi shooting brake. Rozvor 2540 mm, společný oběma variantám karosérie, poskytoval dobrý základ pro výstavbu prostorného interiéru, což se také povedlo.
Právě toto není u vozů značky Alfa Romeo zcela samozřejmé. Krátký převis vzadu je spolu s výrazně klínovitým profilem hlavním důvodem, proč i základní model stočtyřicetpětky působí dodnes atraktivně. Pás bočních oken za dlouhými dveřmi končí až netradičně tvarovaným zadním sklem, přičemž pod sklem jsou ukryty také sloupky karosérie. obrázek [300 x 159]Velké boční dveře jsou vítány cestujícími na zadních sedadlech, která jsou tak relativně snadno dostupná. Za sedadly přitom zbývá slušných 320 litrů pro zavazadla. Úložný prostor je přístupný zadním výklopným víkem, které vzhledem k strmé zádi naštěstí zasahuje hluboko do střechy a umožní tedy i naložení objemnějšího předmětu. To se může hodit třeba ve chvíli, kdy jsou sklopena zadní sedadla a vy hodláte zaplnit neobsazených 1130 l prostoru. To však asi nebude ten pravý důvod, proč kupovat Alfu. Vzhled je asi nejsilnějším ze všech argumentů, hovořících ve prospěch Alfy. Také další argumenty z krátkého seznamu usilují o to, získat si zájemce impulsivním rozhodnutím, na základě prvního dojmu.
Může se přitom jednat třeba o zážitek ze svezení. Alfa Romeo dostala agilní podvozek, který ač pochází z koncernové platformy Fiat Auto, nemá svým projevem s příbuznými modely příliš společného. Charakteristikou podobně povzbuzující potenciálního zájemce o ojetou Alfu je přímé řízení s dobrou odezvou. Pak je tu ještě cena. Další argumenty jsou buď neutrální nebo častěji výrazně proti nákupu tohoto modelu. Sportovní jízdě příliš nesvědčí zážehové motory boxer, které se do modelu dodávaly v prvních letech výroby. Šlo o dvouventilové motory 1.4 (66 kW) a 1.6 (76 kW), vrcholem byl po jistou dobu čtyřventilový motor 1.7 16V (95 kW). Stejná paleta byla zpočátku k dispozici i pro liftback 146. K vibracím a menší spolehlivosti boxerů se navíc řadí jako negativum vyšší spotřeba paliva a méně precizní řazení pětistupňové převodovky. K nejstarším modelům řady 145/146 patří také turbodiesel o výkonu 66 kW. Již druhým rokem výroby se v malých Alfách 145 Quadrifoglio objevil také řadový čtyřválec 2.0 (110 kW), tentokrát uložený přirozeně napříč, což vyřešilo, alespoň v nejsilnějším modelu, také problematické řazení převodů. Také tento motor se později (v roce 1996) dostal i do Alfy 146 tentokrát s tradičním označením „ti“. V roce 1997 se Alfa 145 zbavila zastaralých motorů s protilehlými písty, když je nahradily výkonné šestnáctiventilové čtyřválce Twin Spark (dvě svíčky ve válci) s označeními 1.4 16V (76 kW), 1.6 16V (88 kW), 1.8 (103 a později 106 kW). V roce 1999 následoval další facelift a vrcholný čtyřlístek Quadrifoglio s motorem 2.0 (114 kW). Dvoulitrový turbodiesel byl nahrazen velmi moderním agregátem 1.9 JTD (77 kW) se vstřikováním common-rail první generace. obrázek [300 x 228]Model 145 z roku 1999, tedy po finálním faceliftu, je zachycen také v naší fotogalerii. Nejmarkantnější změny se nachází na zaoblených náraznících a novém zpracování přídě.
Vylepšení se dotklo také interiéru. Ten od počátku výroby sklízel kritiku za lacině působící materiály a nedbalé zpracování, které se po letech provozu projevuje nepříliš lichotivými zvuky z dílů interiéru za jízdy. Zvenku to u mnoha Alf vypadá podobně. Nejen německý zákazník si všímal značných mezer mezi díly karosérie, které navíc nebyly všude stejné. Naštěstí se Alfám 145/146 vyhnulo prokletí jménem koroze, tedy věc tak samozřejmá u vozů této značky ze sedmdesátých i osmdesátých let. Kontrolu i tak v každém případě zaslouží výfukové potrubí, protože koupě nového, by mohla znamenat zásadní investici do provozu stočtyřicetpětky. K technicky slabým místům dále patří závady olejových čerpadel u modelů roku 1995 a 1996, řadové motory trpí nebezpečím přetržení rozvodového řemene, při nedostatečné údržbě, k opotřebení je náchylná především přední náprava, kde se majitelé Alf 145 z prvních roků výroby potýkali s problémy v řízení. Německý TÜV zaznamenal u Alf 145 na technických kontrolách zvýšené opotřebení třecích segmentů, což může souviset s vyšším temperamentem řidičů těchto vozů.
Co se elektrické soustavy a elektroniky týče, problémy lze s vyšší pravděpodobností čekat u imobilizérů v modelových letech 1996 1997, u palivových čerpadel pak v modelovém roce 1995 a 1996. Specifickým problémem třídveřové verze je utěsnění výklopnýých oken, která měla v prvních letech nedokonale „padnoucí“ konstrukci, což se i po letech projevuje vniknutím vlhkosti do vozu nebo častěji aerodynamickým hlukem při dálničních rychlostech. Při nákupu Alfy 145 budete možná příjemně překvapeni, protože vozy s výkonnými motory mají mnohdy bohatou výbavu a jsou k dispozici za dobré ceny. Ještě než se po zkušební jízdě rozhodnete se staronovou Alfou odjet domů, zvažte kolik bude reálně stát další provoz a to včetně údržby, o které nemáte jistotu, že ji předchozí majitel skutečně podle najetých kilometrů provedl.
