Alfa Romeo 147 1,6 T.S. 3D
Vloženo: 13.02.2012
Změna: 19.11.2012 14:43
Diskuze: 0
Alfa Romeo v posledních letech ukazuje, že se chce vymanit z průměrné kvality svých produktů a velmi dravě útočí na pozice obsazené automobilkami Audi a BMW. Tyto automobilky také zdůraz®ĺují sportovní šarm svých automobilů v kombinaci s vysokou kvalitou. Tomu samozřejmě odpovídá také vyšší pořizovací cena. Své tažení proti těmto konkurentům začala Alfa úspěšně modelem 156 (zvolen "") na který později navázal velký sedan 166. Nyní jde do prodeje nejmenší zástupce "nové Alfy", model 147. Mimořádně zdařilý design, výborné jízdní vlastnosti zděděné po modelu 156 a také kvalitní dílenské zpracování katapultovalo stočtyřicetsedmičku k titulu.
Testovaná Alfa Romeo 147 byla osazena základním motorem 1,6 s výkonem 77 kW a výbavou Progression (dodává se i výkonnější verze motoru 1,6 s proměnným časováním ventilů a výkonem 88 kW). Jinou výbavu k 147 1,6/77 kW ani objednat nelze, ale není si na co stěžovat. Výbava obsahuje například 6 airbagů, ABS+EBD, výškově i podélně stavitelný volant, el. ovládaná okna, mechanickou klimatizaci, autorádio, atd. To vše za cenu 529.000,- Kč. Testovaný vůz měl 15palcová příplatková litá kola za 14.000 Kč. Cena 543 tisíc korun není nízká, ale stále je o dost nižší než například u Audi A3, která stojí s motorem 1,6/75 kW 610 tisíc korun a má v základní výbavě pro český trh například jen 2 airbagy. Jednou z hlavích předností Alfy 147 je design a to jak vnější tak i vnitřní. Zepředu upoutá samozřejmě pozoruhodná trojúhelníková maska inspirovaná modelem 6C 2500 Villa d Este a hned potom také zajímavý tvar světlometů. Vnější design dále "vylepšují" krásná oválná zpětná zrcátka a hliníkové kliky dveří. Celkový tvar vozu je z každého úhlu velmi kompaktní a podle mnohých kolegů a známých "nemá chybu", s čímž souhlasím.
Design interiéru je dalším pozitivní překvapením. Přístrojová deska má velmi povedený tvar, všechny ovládací prvky jsou na správných místech a také zpracování je prvotřídní (!) Celá přístrojová deska je z měkkého "pogumovaného" plastu. Ze stejně kvalitního materiálu jsou i boční výplně dveří. Dalším zdařilým prvkem interiéru je tříramenný volant, který výborně padne do ruky. Kapličku s rychloměrem, otáčkoměrem a dalšími přístroji včetně informačního displeje nemá cenu popisovat - podívejte se sami. Sedadla pro řidiče a spolujezdce jsou špičková. Mají výborné boční vedení, které podrží tělo i v nejprudších zatáčkách, zároveň jsou však velmi pohodlná a umožňují cestování na dlouhé vzdálenosti. Kritiku však zaslouží kovová koncovka řadící páky, která v hladnějším počasí hodně studí do dlaně. Samotné řazení je bohužel nejméně povedenou částí testovaného vozu. Především druhý rychlostní stupeň šlo řadit s obtížemi (velký odpor). Zpátečka pro změnu i po úplném zastavení a zařazení zpátečky často "obrousila zuby" převodovky. Obdobné potíže se zpátečkou jsem zažil i u Alfy 156 (asi stejný typ převodovky). Řazení ostatních stupňů bylo bezproblémové a přesné. Otázkou je, jestli obtížné řazení dvojky bylo problémem konkrétního testovaného vozu, nebo zda je to konstrukční vada.
Prostor na zadních sedadlech je kupodivu velmi slušný a to především v podélném směru - pro nohy je tedy místa dostatek. Místo nad hlavami vzadu je dostačující pro osoby se vzrůstem do 180 cm, což většinou stačí. Nasedání dozadu je v rámci třídveřové karosérie přijatelné - příjemná je "paměť" předních sedadel , které se vrátí do původní polohy, což u konkurence není zcela běžné. Naopak za chybu je nutno považovat pouze dva tříbodové pásy vzadu a pouze dvě opěrky hlav. Dvoubodový břišní pás uprostřed je odborníky považován za nebezpečný při nehodě . Zavazadlový prostor o objemu 280 litrů je v této třídě automobilů podprůměrný, ale vzhledem k "určení" tohoto modelu to asi nebude pro zájemce problém. Zadní sedadla lze pochopitelně i sklopit, čímž vznikne dostatečný prostor pro přepravu větších předmětů. Čtyřválcový šestnáctiventilový zážehový motor se dvěma svíčkami na válec poskytuje nejvyšší výkon 77 kW při 5600 ot/min a hodnota nejvyššího točivého momentu je 140 Nm/4200 ot/min. Kdo by očekával slušné výkony jen ve vysokých otáčkách, ten by se mýlil. Motor je totiž odladěn poměrně "konzevativně" v tom smyslu, že i v nízkých a středních otáčkách má řidiči co nabídnout. Jak jsem naznačil, je možné s tímto motorem jezdit poměrně svižně i v nižších otáčkách, ale pokud je potřeba, motor velmi ochotně zavítá i do oblasti otáček nejvyšších. Zde tato šestnáctistovka poskytuje velmi slušný výkon a přestože jde o nejslabší verzi motoru pro Alfu 147, zklamán bude málokdo. Zvuk motoru je obzvláště ve vysokých otáčkách "sportovně-dravý", ale ve středních otáčkách (3000-3800 ot/min) se k uším posádky přenáší nepříjemné dunění. Spotřeba je přijatelná. Při běžné jízdě se dá jezdit za 7,5 litru Naturalu na 100 km. Při sportovní jízdě s častým vytáčením motoru do nejvyšších otáček spotřebuje tato Alfa 10 až 10,5 l/100 km.
To nejlepší jsem si však nechal na závěr. Asi tušíte, že jde o jízdní vlastnosti. Opravdu bych musel zalovit hluboko do paměti, abych si vybavil stejně dobrý nebo lepší vůz v hodnocení jízdních vlastností. Alfa 147 jezdí na zkráceném podvozku z modelu 156, který byl samozřejmě dále úpraven. Dravá jízda v zatáčkách poskytuje nebývalé zážitky. 147ka má zcela neutrální chování a to i v extrémních situacích Překvapující je rychlost jakou se dají projíždět známě zatáčky, kterými jezdím každý den. Také boční síly v zatáčkách jsou díky vyšší možné rychlosti podstatně silnější, než bývá zvykem. Jízdní vlastnosti jsou prostě excelentní. Zdůraznit je třeba i to, že výborné jízdní vlastnosti se negativně nepodepsaly na běžném komfortu jízdy. Brzdová soustava s velmi citlivým posilovačem je dostatečně dimenzována i pro silnější motory a bez problémů se stará o zpomalení vozu. Alfa Romeo 147 má maximální emotivní náboj, jaký si lze jen u vozu v této kategorii představit. Je to dáno špičkovým designem, neméně dobrými jízdními vlastnostmi, výbornými motory i velmi dobrým dílenským zpracováním. Stočtyřicetsedmička se prostě povedla...
